Blog Virtuální asistentky

Vyděšení diváci křičí úlekem. Joe Harris právě nastavuje svá záda kolegovi, který v rukou třímá meč dlouhý dobrých 70 cm.

Předtím ho nechal potěžkat jednomu z diváků v první řadě, aby potvrdil, že je opravdu z oceli…

Zbraň vjede do Harrisova trupu v místě ledvin a za chvilku z břicha trčí její špička. Rány jsou viditelné, ale když asistent meč vytáhne, nezůstane na těle ani kapka krve a kůže se rychle zacelí.

Obecenstvo šílí a ostatní varieté v celé zemi přicházejí o publikum – všichni chtějí vidět jen zázračného Joea!

Především proto ho konkurence vyzývá, aby podstoupil lékařskou prohlídku a odborníci jeho zázračný kousek potvrdili, či vyvrátili. Fakír však k tomuto tématu zatím jen záhadně mlčí…

Nesmrtelný Holanďan

Už tu byl jeden muž, který dokázal něco podobného. Podrobil se zkoumání vědců a ti nad ním jen nechápavě vrtěli hlavami.

Jmenoval se Mirin Dajo, původem byl Holanďan a v polovině minulého století si nechával propíchnout trup v uměleckých klubech ve švýcarských městech Basilej a Curych.

Na žádost svého mecenáše z divadla Corso se nechal vyšetřit chirurgy. S kordem v těle dokonce podstoupil rentgenové vyšetření a snímek ukázal dvakrát probodnutou pobřišnici, žaludek, střevo a játra.

V normálním případě by mu už nebylo pomoci. Když však Mirinu Dajovi po 20 minutách vytáhli zbraň z těla, nekrvácel a orgány byly v momentě opět neporušené.

Badatelé si tento úkaz dokázali vysvětlit jen pojmem nazývaným seberegulace. „To znamená, že dotyčný dokáže ovládat sebe sama a naprosto potlačit jakoukoli bolest,“ objasňuje americký vědec Elmer Green.

Takovou dovedností prý disponují i takzvaní mistři pěti ohňů – asketové, kteří vydrží sedět v hluboké meditaci celý den ve slunečním žáru uprostřed čtyř velkých zapálených ohňů bez újmy na zdraví.

Dostaňte se do transu!

Jak je to ale možné? „V silném stresu se při nadměrné námaze – a obzvlášť za změněných stavů vědomí či v transu – uvolňuje velké množství endorfinů, které utišují podobně jako morfium.

Vyvolávají maximální euforii a ta dokáže přebít i nejnepříjemnější pocity,“ uzavírá Elmer Green.

Tajemství sebezraňujících se lidí tkví pravděpodobně v umění setrvávat v krajní koncentraci na vlastní uvolnění. Je možné, že máme tuto schopnost všichni a jen nevíme, jak ji využít?

Čtěte také:

Více se múžete dočíst v celém článku Probodává se mečem a polyká oheň. Jak to dělá?. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.

Herečka a moderátorka MAHULENA BOČANOVÁ (44) má za sebou poměrně krušné období, díky němuž si uvědomila, že jen skrze osudové rány se můžeme posunout dál…

Mahulenu opět baví život a netrápí se nad tím, čím si musela projít, určitě je to i kvůli osobě, která v loňském roce vstoupila do jejího života. Nikoliv pracovního, ale čistě osobního, je to podnikatel a hokejista HC Olymp Jiří Herda. Je sice o nějaký ten pátek mladší, než Mahulena, ale záleží na číslech v případě, že chcete být s někým šťastní a po jeho boku? „Navíc, pokud chlap dokáže rozesmát děti a ty mu důvěřují, což se stalo i v případě Márinky, je to pro mě známka toho, že má dobré srdce. A takových chlapů není mnoho. Jsem vděčna osudu, že se v mé blízkosti opět objevil někdo, komu můžu věřit. A to je vše, co můžu říct,“ tvrdí Mahulena. Nakonec ale řekla mnohem víc…

Co ti přinesl a odnesl rok 2011?
Já tak nerada vzpomínám na smutný věci.

Jsou součástí života každého z nás.
Ta nejzásadnější samozřejmě je, že mi odešel tatínek. To je takový první a poslední stěžejní z toho roku. Určitě je tady se mnou a s Márinkou pořád, ale…

Ale?
…je blbý, že ho nemůžu chytit za ruku, třeba, přijít si říct o pomoc… Ale povídám si s ním v duchu. Poslední tři roky pro mě byly hodně nezáviděníhodný, a teď už bude jenom líp.

A naopak co ti přinesl?
Řekla bych, že zklidnění nebo smíření se životem, s osudem. Krásnou práci na 14tidílným seriálu Mazalové, který diváci od září tohoto roku uvidí každý pátek na České televizi. Uvidí mě úplně v jiné poloze, než na jakou jsou ve spojitosti s Bočanovou zvyklí.

Což je?
Ne jako kočku, sexbombu nebo holku, která leží v Top Staru na boku. Je to velká komediální role a já si to natáčení vysloveně užívala. Takové role dostávám jen na divadle, v televizi poprvé.

Zmínila jsi Top Star, další osudová rána, co?
Ale, prosím tě, osudová vůbec ne. Už jsem dospělá ženská a rozlišuju věci, pro které se člověk hodně trápí, a na ty normální starosti, co nám přináší pracovní život. K těm patří i konec Top Staru. Bude se mi stýskat, protože to byl kus mýho života. Každopádně pracovní nezdary se mě nikdy moc netýkaly. Já si obrečím pokaždé jen ztráty lidské.

Co ti proběhlo hlavou, když se k tobě tato zpráva donesla?
Nechci ze sebe dělat nějakou světici, ale první, co mi naskočilo bylo, aby to Gábina dělala dobře. Chtěla jsem, aby se jí dařilo a lidi měli tento pořad stále rádi. Je fakt, že k němu mám podstatně větší pouto, než ke kterékoliv jiné práci. Pět let je zkrátka pět let. Je to stejné, jako kdybych třeba na základce učila dítě a to jednoho dne odchází na střední. Popřála bych mu, aby se mu dařilo.

Jsi zkrátka máma se vším všudy.
Jo, asi je fakt, že ten mateřskej pud je v mým životě vůbec nejsilnější. Projevuje se i v práci, ale ono je to logické, protože my jsme byli v Top Staru fajn rodinka. Ale život není o televizních pořadech, já mám úplně jiný životní priority.

Rozumím, nehledě na fakt, že jedny dveře se zavřou, další se otvírají. Slyšel jsem, že budeš moderovat přímý přenos Miss, gratuluju!
Zatím není k čemu. Tuto nabídku jsem dostala už v lednu. Potěšila mě, ale protože moderování Miss je velmi prestižní záležitost, předpokládám, že je nás v návrhu na moderaci víc, a teď ještě není vůbec nic jisté.

Je v tuzemském showbyznysu někdo, s kým bys takříkajíc měnila?
Absolutně ne. Nehledě na to, že já bych neměnila vůbec nic ani na svým životě.

Kdy jsi byla vůbec nejspokojenější?
Jééé… V období prenatálu? (smích) Ale vážně, myslím, že v bříšku u mámy je každej z nás, pevně v to věřím, vlastně nejspokojenější a nejšťastnější.

A když tu dobu eliminujeme na čas už čistě prožívaný v realitě tohoto světa?
Tak pak do těch plus minus patnácti let. Do puberty, kdy si člověk užívá svobody, nic mu relativně nechybí, ale pak, když vklouzne do skutečné reality života, to už tak šťastný není. Zní to smutně? Mám to prodloužit do 30ti? Ne, jak jsem řekla, nemůžu lhát. Když člověk začne v 15ti přemýšlet, logicky přichází i spousta trápení a starostí…

Spoustu médií trápíš tím, že nedáváš rozhovory…
Ty se divíš? Přečti si, co některý plátky tisknou, aniž bysme o tom vůbec věděli a mohli to ovlivnit. Nechci dávat rozhovory, protože je to moje rozhodnutí. Moje osobní volba.

Proč tady tedy sedíme?
Protože výjimky potvrzují pravidlo a ty mě vždycky ukecáš… pomalu ale jistě, víš jak na mě… No a ve tvým případě nevidím jedinej důvod, proč bych ti rozhovor neposkytla. I když v něm nebudeš mít moje soukromí až na tu pomyslnou dřeň. Nechci se o ně dělit. Podle mě to ani nikoho nezajímá, každej člověk má vlastních problémů dost.

To si piš, že tvoje soukromí lidi zajímá. Je momentálně někdo po tvém boku?
Nebudu se bavit o soukromí. Ty tam chceš mermomocí dostat Jiříka, že?

Více se múžete dočíst v celém článku Mahulena Bočanová: Tři roky utrpení mě posílily. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Kafe s….

Případy naprosté odlidštěnosti exekutorů, zaměřených výhradně jen na vlastní kšefty a nestarajících se ani v nejmenším o spravedlnost, nebo dokonce o to, co svým jednáním způsobí lidem, už dnes nikdo nespočítá.

(Když se stejně odlidštěně chovají ke svým bližním kteříkoli jiní lidé, jsou oprávněně zavíráni do vězení na mnoho let, exekutoři si to však mohou dovolit, chrání je zákon…)

Kdo tyto případy sleduje, dochází většinou k závěru, že náš zákon o exekutorech je od začátku postaven tak špatně, že od svého vzniku přináší více škod než užitku.

Ano, mnoha lidem dopomohl zpět k jejich penězům. Ale za jakou cenu? Podíváme-li se blíže nejen na lidi, kteří vydělávají na půjčování peněz, ale i na druhou stranu, tedy na tisíce až neuvěřitelných, mnohdy velmi dojemných případů, zjistíme, že příliš často byla cena až moc vysoká.

Po velké vodě přišel exekutor

Například starším manželům z pražských Holešovic v srpnu 2002 tisíciletá voda kompletně vyplavila přízemní byt.

Zničila jim nábytek, šaty, elektroniku, věci osobní potřeby, alba s rodinnými fotografiemi…

Velká voda odplavila i všechny důležité dokumenty a shodou okolností i (v té chvíli ještě nezaplacené) SIPO. Manželé se samozřejmě nejdříve starali o vlastní život, potom o nouzové bydlení a poté sháněli stálejší střechu nad hlavou.

Rok bydleli na náhradní adrese, pár dní po nastěhování si tam vyřídili přesílání všech zásilek, včetně plateb nájmu a energií.

Jenže ve stresu povodňových dní si neuvědomili, že mezi ztracenými listinami je i ta nezaplacená složenka. Divit by se jim mohl opravdu jen blázen.

Po šesti letech jim přišlo oznámení, že za neuhrazené SIPO je na jejich majetek uvalena exekuce.

„Na původní adresu jsme se už nevrátili, celé přízemí domu je dodnes neobyvatelné. Z přechodné adresy jsme všechno přehlásili na nové trvalé bydliště, ale nikdy nás nezastihla žádná výzva k zaplacení,“ vzpomíná paní Vladimíra.

„Částka téměř 200 tisíc korun, která naběhla včetně všech penále, pokut a poplatků, byla zcela nad naše síly.“

Po třech letech soudů, jednání s úřady, kdy nemajetní manželé platili spoustu peněz jen za právní pomoc, uznaly soudy, že k neplacení došlo v důsledku nepředvídané životní traumatické situace, která postihla statisíce rodin.

Věřitelé konečně přistoupili na rozumnější řešení a utrápení manželé doplatili pouze původní dlužné částky.

Tento příběh skončil jakýmsi (byť velmi relativním) happy endem, manželé ztratili „jen“ pěkných pár tisíc korun za právníky a víru v normální lidskou slušnost.

Podle právníků to takto dopadlo zejména proto, že manželé byli tak chudí a nemajetní, že jim exekutoři prostě a jednoduše neměli co zabavit, takže se soudy tomuto případu věnovaly pořádně.

Jak vyrobit dlužníka?

Řada finančních institucí si na možnostech vymáhat od dlužníků přemrštěné sumy založila živnost. Nevyplácí se například koupit zboží na dluh s tím, že složenky vám bude posílat prodejce.

Někteří pošlou první a třeba i druhou složenku, další už nepošlou a dají vás k soudu. Exekuce je na krku.

Dnešní „vylepšený“ zákon na rozdíl od původního nevyžaduje povinnost věřitele dokládat, že dlužníka o dluhu vyrozuměl.

Nezapomeňte tedy, že exekutor je v mnohých případech horší než smrt, která také bere všechno.

Nevoli exekutorů vyvolal návrh, že se sníží jejich odměny, dostávají totiž královský honorář i za vymoženou stovku.

Pokud tento návrh projde, jejich odměny by snad už měly být adekvátnější dlužným částkám.

Více se múžete dočíst v celém článku Jak se vyhnout exekuci? A co dělat, když vám hrozí?. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.